Álvarezovo jméno mělo být na přestupovém trhu žádaným zbožím. Brilantní výkon argentinského reprezentanta na mistrovství světa a jeho časté nástupy jako střídající hráče v Manchesteru City již dokázaly, že není obyčejným hráčem. Na stadionu Etihad však Guardiolovy taktické váhy neustále překračovaly Haalanda, což donutilo „Malého pavouka“ neochotně se rozloučit s Manchester City Fotbalové dresy Personalizace a přestoupit do Levné Dětský fotbalový dres Atlético Madrid, kde si oblékl červenobílý dres Atletica. Myslel si, že změna scény mu umožní zazářit, ale netušil, že Simeoneho železnou filozofii od jeho agilního herního stylu vždy oddělovala neviditelná bariéra.
Jeho integrace do Atlética Madrid nebyla hladká. Álvarez vynikal v toulkách, běhání a kombinování se spoluhráči v krátkých výpadech, zatímco Simeone potřeboval útočníka, který by dokázal prorazit fyzickou stránkou hřiště. Jejich taktické filozofie zůstávaly neslučitelné. V této době Real Madrid i Barcelona předložily nabídky – problém byl ale v tom, že oba byli úhlavními rivaly Atlética Madrid v La Lize. Atlético Madrid raději nechalo své hráče na lavičce, než aby se stali cenným přínosem pro soupeře. Proto ho rozhodně označilo za „neprodejného“, čímž efektivně zablokovalo jakékoli přestupové příležitosti.
Real Madrid nakonec podepsal vysokého útočníka Levante Ezpilicuetu, zatímco Barcelona získala Anthonyho Gordona a Adyemiho, čímž oběma klubům dala alternativy. A co Alvarez? Ten mohl zůstat jen na Wanda Metropolitano a čekat, až mu Simeone ušije vhodnější taktický systém, nebo až si zdokonalí své dovednosti, upraví styl a znovu získá kontrolu nad svým osudem. Osud génia by neměl být omezen taktikou, ale někdy klíč k jeho budoucnosti leží výhradně ve vlastních rukou.